O nás
ARPLK, z. s.

Kam směřujeme ...

... aneb budoucnost je v našich rukách

Asociace romských představitelů Libereckého kraje je nově vzniklá asociace, která sdružuje Romy ale i několik neziskových organizací působících v Libereckém kraji, ve kterých jsou samotnými členy Romové. Důvodem jejího vzniku byla absence jakékoli organizace podobného charakteru v této oblasti, která by spolupracovala s orgány místní správy a samosprávy, ale i dalšími organizacemi v otázkách dotýkajících se romské komunity.

Pod vedením předsedkyně Ivety Bílkové se bude po následující období zabývat věcmi jako jsou aktivizace kulturního života Romů, eliminace sociálního vyloučení a jeho přerod k vytváření lepších podmínek pro uplatnění Romů na trhu práce.

Co děláme

... a kam se chceme posunout

Definice problému

Již od svého vzniku se Asociace potýká s několika problémy. Prvně je to roztříštění romské komunity v regionu. Následné řešení sociální exkluze, ale i podpora mladých Romů či aktivní společenský život této skupiny, je zcela nekoordinované, přichází útržkovitě. Již fungující neziskové organizace působí chaoticky. Vytvoření celkového rámce je zcela nutné pro další spolupráci všech zainteresovaných subjektů tak, aby bylo zcela jasné, odkud kam budou směřovat podměty z lokalit na místní úrovni. 

Zdroj: Nadace OSF (youtube.com)

Cíle a činnosti organizace

Předmětem zájmu této asociace není výkon terénní sociální práce. Zaměřuje se především na propojení měst, kraje a dalších zájmových skupin, které společně řeší otázky Romů. Neziskové organizace, které jsou v Asociaci sdruženy monitorují danou oblast, spolupracují s Romy, provádějí komunitní a terénní práci. Úkolem Asociace je podpora jejich činnosti, zprostředkování kontaktu s orgány státní správy - jakými může například být Úřad práce České republiky - při řešení různých problémů, ale i vytváření společných projektů. Dalšími subjekty v zorném poli jsou především Liberecký kraj a statutární město Liberec, se kterými je nutné pracovat na projektech, činnostech podporující inkluzi Romů.

Druhým okruhem, kterým se Asociace zabývá je kulturní. Klade si za cíl podpořit romskou komunitu při sebeurčení, aktivním občanství a zakotvení romských tradic, svátků v romské i majoritní společnosti.

"Kdyby hlupáků nebylo, kde by se brala moudrost?"

Jan Amos Komenský

... aneb vzdělání a inkluze jako jedna z priorit moderní Evropy

Hovoříme-li o vzdělávání, zůstává otázkou, jak Vláda kopíruje v tomto směru myšlenky a rysy  vzdělávacích systémů západních států. Přístup k Romům v této oblasti bývá České republice často vytýkán. Možným přínosem ke zvýšení vzdělanosti Romů by tak mohlo být zavedení povinné školní docházky do 18 let věku. Nejen v romských rodinách chybí disciplína ve vzdělání. Mnozí rodiče mají za sebou pouze nejnižší stupeň vzdělání, a to ještě ze zvláštních škol. Nejsou schopni podporovat své děti na školách, a tak tuto roli musí často suplovat vzdělávací instituce, která vůbec nemusí mít o romské studenty zájem. Dochází tak jenom k nutné, zákonem vymezené podpoře. 

V případě, že děti dokončí základní povinnou školní docházku, narážíme na problém nezaměstnanosti. Mnohá romská mládež nemá o budoucnosti představu. Bez plnohodnotného vzdělání nemají žádnou možnost řádně se uplatnit na trhu práce. Tuto situaci ovlivňuje faktor nedostatečného rodinného zázemí, ale také sociální situace rodiny. Náklady na samotné studium mohou být velmi vysoké.  Proto je vhodné v této situaci využít například romská stipendia. Setkávání se s romskými studenty může působit jako vhodný stimul ke studiu a také napomoci k rozšiřování sociálních kontaktů mezi mladými Romy. 

Učňovské a střední školy by mohly být více motivovány ke komunikaci s rodinou, v případě nestabilní sociální situace také nabídnout pomoc. Nehledě na to, že v chudobě se ocitají už i děti z majoritní společnosti. V našich dětech a mládeži vidíme všichni budoucnost, jenže jaká to bude budoucnost bez vzdělání? Pokud není možno nastavit povinnou školní docházku do 18 let věku dítěte, pak je nutno nastavit takové parametry, aby byli rodiče motivováni dítě poslat do školy s podporou samotných škol prostřednictvím dotací. 

V našich dětech vidíme všichni budoucnost, jenže jaká to bude budoucnost bez vzdělání?

Jak již bylo zmíněno, k demotivaci přispívá také sociální systém. Je třeba zamyslet se nad tokem dávek státní sociální podpory a hmotné nouze. Pokud dítě samo nejeví zájem účastnit se středoškolského vzdělávání a hodlá ihned po splnění základní povinné školní docházky čerpat dávky z této sociální záchranné sítě, měl by poskytovatel dávek vyvíjet určitý tlak na protiplnění k těmto dávkám, například ve formě veřejně prospěšných činností.

Na školách také chybí programy, které by motivovaly romské děti k pokračování v dalším vzdělávání po splnění základní školní docházky. My v tomto směru vidíme obrovské možnosti, jak povzbudit tyto děti. Příkladem mohou být debaty, přednášky a besedy, kde se mohou setkávat s Romy, kteří něčeho dosáhli - v Liberci hráč hokejového týmu Bílých tygrů Dominik Lakatoš nebo romská spisovatelka Irena Eliášová. V této souvislosti je také důležitá otázky inkluze ve vzdělávání. Každý by si měl uvědomit, že jakákoli segregace nemůže mít ve vyspělé společnosti místo. Má-li docházet k propojování majoritní společnosti a romské menšiny, je inkluzivní vzdělávání nutným prostředkem vzájemné komunikace. Podpora romských žáků a studentů je tak jednou z našich priorit!